DOMŮ

DOMŮ

Pacient se ocitl v nemocnici. . . Je náhle mimo domov.
Většinou je pro to vážný důvod. Po nějaké době uvažuje (pokud je toho schopen) o tom, zda by mohl domů. Stejně uvažuje i rodina. Lékař možná mluví o brzkém propuštění. Nastává otázka, zda je přesun domů dobrý.
Doma je to nejlepší. Bez pochyb. Člověk cítí doma větší pohodu. Je ve známém prostředí. Má svůj hrnek. Rodina je blízko.
Pobyt doma rozhodně doporučuji. Je ale nutné položit základní otázky:
- Umožňuje to současný zdravotní stav?
- Jsme schopni zajistit nutnou péči?
Doma se pacient určitě cítí dobře psychicky. Je ale potřeba také zajistit hygienu, pravidelné podávání léků, zvládnout práci zdravotní sestry a zajistit další potřebnou pomoc odborníků (rehabilitaci, logopeda, ev. další podle postižení).
Bude zřejmě nutné provést určité stavební, resp. dispoziční úpravy (postel, hrazdu, zvážit schopnost pohybu pacienta po bytě, ...).
Zanedbatelná není finanční stránka, protože s blízkým musí zůstat doma minimálně jeden člověk a to většinou znamená odejít ze stálého zaměstnání a ztratit tak další stálý příjem.
Vzít si blízkého domů je skvělé rozhodnutí, je ale nezbytné pečlivě vše zvážit. Rozhodující je také věk a zdravotní stav pečujícího. Pečující, který je relativně zdráv a psychicky vyrovnaný je schopen starat se o nemocného určitě lépe. Není ale selhání, když řeknete, že to nezvládnete.
   Tomu, jaké jsou možnosti pomoci zvenčí, resp. kde ji hledat, se budu věnovat v samostatném článku.