STRACH

STRACH

Strach - Otázky - Prozírání

Web jsem založil na jaře 2012, tři roky po příhodě. Tento článek jsem napsal 4 roky po té nejsilnější mrtvici (2013). (Kurzívou jsem teď /2021/ napsal krátké poznámky.)

Strach
To je cit, který silně ovládá nemocného i jeho nejbližší. Jsou na tom často velmi špatně. Příbuzní zoufale pátrají po informacích. Hledají jakoukoliv pomoc. Domnívají se, že jim bude nabídnuta pomocná ruka tam, kde leží. Ale ouha.

Skutečnost, "rodinné zážitky" i reakce mnohých na internetu, na blogu a vyprávění některých spolupacientů, mě nutí lehce se vrátit k prvním okamžikům. Ke chvílím, kdy jsem zřejmě nevypadal dobře. (Já jen tušil, že není vše v pořádku, nejvíc trpěla rodina - táta a manžel byl na tom velmi špatně)

Jak to s ním tedy vypadá?!!

Otázky, které pronásledují blízké, mají různý obsah. Vše je ale ovládáno strachem. Obavou o budoucnost. Přežije? Kde a jak rehabilitovat? Co máme dělat? Jak můžeme pomoci?
(To asi zažívá mnoho příbuzných a nejbližších, zvláště v dnešní "covidové době")

Kdo mi odpoví?

Sestřička, ošetřující lékař? Teprve nedávno jsem se dozvěděl, jak nešťastně měnili mí blízcí "potenciální zdroj informací". Během necelých 14 dnů, jsem byl "v péči" čtyř ošetřujících lékařů. Rodina zprvu doslova škemrala o informace. Jak jsem ale zjistil i dále v průběhu času, nebyl jsem výjimkou. Snad se tento přístup změní. (Technické zázemí se zlepšilo výrazně. Lidé jsou stejní.)

"Měl jsem na ně trochu pifku"

Některé kolegy jsem poznával (bylo skvělé, že jsem byl schopen poznávat) z dřívějších dob. Stále jsem se krotil, zda nejsem příliš kritický. Možná ovlivněný osobní situací. Omlouval jsem vše tím, že nejsem jediný. Že pacientů je hodně a personálu málo,... Tedy tím, co jsem dříve zažíval v praxi. Zdůvodnění a objektivních omluv bychom asi našli víc. Pozdější informace mé osobní dojmy ale utvrdily. Dojem "běžícího pásu" nevymizel. (Ani po letech)