Stržen do proudu

V prvních článcích původního webu jsem psal o druhém břehu. Myslel jsem tím, že jsem se ocitl v pozici, na kterou jsem nebyl zvyklý. Z lékaře jsem stal se náhle pacientem. Jak jsem ale z reakcí vycítil, mnozí to pochopili, jako pocity z druhého břehu života. I když jsem od tohoto břehu daleko nebyl a mnoho nescházelo, abych se na něm octnul, psal jsem především o pocitech lékaře (podle mého kolegy a kamaráda neurologa jsem měl obrovské štěstí, že jsem přežil).
Spíše by bylo názornější, představit si to jako hodně prudkou řeku, do jejíhož toku náhle a nečekaně člověk spadne z relativně klidného břehu života. Jestli se vrátí zpět, záleží na mnoha faktorech. Vůli žít, na podpoře záchranářského týmu, na dravosti proudu a mnohém dalším, včetně notné dávky štěstí (vše zřejmě ještě probereme). 
Nad vodopády je pohodová rovina bez zjevného nebezpečí. Stačí malý, neopatrný krok a ...... je zle. Už se "melete a nevíte, která bije."