Zásah, hledání

Zásah, hledání

Jako lékař - neurolog jsem byl opakovaně zasažen mrtvicí. Zážitek to byl hrozný. Nejen pro mne, ale i pro blízké. Protože se domnívám, že bych přiblížením svých trablů mohl pomoct více lidem, pustil jsem se do tohoto webu a blogu. Pomocných aktivit bych měl ale rád více. Do dnešního dne pár rozhovorů, přednášky a další, co by mohlo pomoci.

"Bejval sem dobrej"

Vypůjčil jsem si jeden z hlavních veršů moc pěkné písničky Vladimíra Mišíka. Jsem jeho generace a zřejmě i proto je mi tak blízká. Kromě lékařských aktivit jsem ještě hrál na kytaru, zpíval, hrál hokej, trénoval hokej, organizoval a vedl dětský tábor, a . . . bylo toho dost.

Je hodně těch, co byli dobří

Nebyl jsem rozhodně výjimečný. Takových lidí je mnoho. Já jsem se cítil "nezdolný", "nezničitelný" a v dobrém smyslu i "všeho schopný". Podobných je také mnoho, zejména muži se tak nejen cítí, ale chovají se podle toho: "Mě se přece nic nestane"! Jenže!

Šok, zděšení

Ještě v prosinci 2008 jsem hrál lední hokej ( sice, jak se říká, "dědkovský", ale hýbal jsem se), štípal špalky, kácel stromy, ... A v lednu 2009 to náhle přišlo. Ležel jsem v nemocnici a v přestávkách mezi opakovaným zvracením, kterému předcházelo vždy děsné motání hlavy, jsem "čuměl" na bílý strop nemocničního pokoje. A vyplašeně a bezmocně pozoroval, co se se mnou děje. Pro rodinu a blízké jsem určitě v té chvíli nebyl již ten "silný, který zvládne ledacos". "Měl jsem na kahánku".

Mohl jsem umřít

To je pravda. Domníval se tak zřejmě i ošetřující personál. Je možné, že důvody jsou jiné, ale nebyl jsem ani na JIP, ani jsem "neměl kyslík". Od roku 2009 se ledacos asi změnilo. Snad.
(Léčba určitě nebyla intenzivní. Teď se mnohé zlepšilo)

JIP, iktová centra (Jednotka Intenzivní Péče, centra pro akutní léčbu mrtvice)

Jejich vybudování by mělo mnohé zlepšit. Technické zabezpečení, počítačové technologie a v ruku v ruce s tím i vyšetřovací metody, nové a účinnější léčebné postupy. To jsou příspěvky do zlepšení péče. Lidé se ale moc nemění.