Změna chování

08.02.2022
VZTEK
VZTEK

Je to jiný člověk, změnil se.

 První, co je nutné udělat, zjistit, co nemocný může a co ne. TEĎ. Stav se totiž bude lepšit. Blízký především utrpěl hroznou psychickou ránu. Najednou to není on. Neumí to, co uměl, je závislý na pomoci druhého člověka. Přestože je to blízká osoba, je nutné zvyknout si často i na pomoc, která by byla dříve nemyslitelná (udržování hygieny, dopravit se na záchod, otočit se na posteli, najíst se, učesat se, oholit se, ...). Těch, mnohdy nepříjemných a jednoduchých činností, se najednou doslova vyvalí spousta. To s sebou samozřejmě přináší psychickou nepohodu, rozpaky a nemocný může prožívat velmi těžké psychické stavy. Každý to pochopitelně snáší jinak. Často dochází ke změně v chování. Zejména na začátku (u CMP to může být i několik měsíců) se objevují nepřiměřené reakce. Člověk ztrácí kontrolu nad svým jednáním. Často se chová bezprostředně, bez zábran, společenské kontroly. Skoro, jako malé dítě. Upřímně, otevřeně. Podle toho, kde je mozek poškozen, ovlivňuje pochopitelně i chování.  Mohou se objevovat návaly vzteku, nepochopitelné agrese, nepřiměřený pláč. Pečující bývá toto reakcí zaskočen, někdy psychicky raněn. Přestože je to hodně překvapující, dá se takové chování vysvětlit. Nemocný je nešťastný, zoufalý. Nezlobí se na nejbližší, ale na osud, který ho do této situace dostal. Své jednání si kolikrát uvědomuje a lituje ho. Chce být lepší, ale nejde to. Teprve časem se to upraví. Chce to velkou dávku tolerance a trpělivosti.

Share